Přístavy V

Položila dlaň na studenou zeď vedle svého lůžka. Oči ještě od rána neotevřela. Věděla, že nastává padesátý třetí den. Nepotřebovala ho vidět.
Kamennými základy vibroval tep srdce přístavu. Buch. Buch.
A k němu druhý hlas. Klink, klink.
Někdo otesával smrkový kmen. Zatloukal hřeby. Něčí kladivo dopadalo na kovadlinu.
Nádech jí trval sedm úderů. Výdech osm. Zase usínala.
V duchu viděla kůru, odletující zpod břitu sekery. Sekery nabroušené tak, aby přeťala šlachy i obratle jediným švihem.
Na kovadlině kleště stáčely rudě žhnoucí znak cejchovadla: zrádkyně.
Buch.
Ucukla dlaní a zalapala po dechu.
Někdo jemně klepal na dveře s přáním dobrého rána.