Prázdniny s dědou

„Tak bando, doufám, že jste si výlet užili“ – to by nám děda obvykle řekl, než by nás vyklopil před domem.
My bychom odsouhlasili, že jo, super, až na to zvracení.
Tentokrát by se ale spíš hodilo: „Páni, nemůžu uvěřit, že jsme přežili.“
Ještě bych se neradovala.
Dědova stará škodovka poskočila na výmolu.
Slyšela jsem jak dědův ruksak hopsá v kufru a v něm drkotají naše trofeje – termoska s polomrtvou vodou, která je prý výborná na klouby, a roh mravence býčího.
Podrbala jsem si ruku, ale jenom jsem si rozškrabala pupence. Stopy kusadel rudly a otékaly.
Žaludek se mi nebezpečně zhoupl.