Alex se rozhlédla. Ludwig Boltzmann. Jiný hrob její muž myslet nemohl. Ale kde je Antonínovi konec? Hlavou jí letěly různé představy. Snažila se vcítit do svého muže, ale tok jejích myšlenek přerušila starší žena, jdoucí okolo. Trhla sebou. Jestli tady byl, nechal jí tu vzkaz. Ale kde?
Pečlivě prohlédla růžové keře. Nic. Pak bustu na pomníku. Nic. Opatrně se rozhlédla a prosmýkla se mezi tújemi za náhrobek. Zahlédla igelitový sáček s papírem uvnitř. Že by?
Rozbalila vzkaz a četla: Koule. Wolferl. Náhrobek rodiny Ch. A. D. Sůl. Trefíš? Čekám do soboty.
Obrátila oči v sloup a v duchu zaječela: Antoníne!!!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Alex se nedá, ale chuť ječet
Dede
Alex se nedá, ale chuť ječet ji asi jen tak nepřejde:))
To bych i souhlasila.
Profesor
Přidávám se ke komentáři.:-)
Tak už by se taky pomalu
Aries
Tak už by se taky pomalu mohla začít bavit, ne?
Já se spíš divím, že
Banepa
Já se spíš divím, že nezaječela nahlas.