O tři hodiny později

„To tam vážně přijde všechno?“

Na chvilku se zarazil a přelétl sklenice pohledem.

„No... do klasického ajvaru se dává cibule jen trochu. Ale tahle je speciální!“

To nemohla rozporovat. Obsah sklenic už jako cibule ani nevypadal.

„Nakládaná cibule á la Rezner. Přišel na ni děda, táta to vylepšil. Možná by fakt stačila jen půlka.“

Rozvážně odsunul tři sklenice stranou. Potom dlouhou vařechou zamíchal v kotli.

„Ještě tomu chvilku dáme. Otevřeš je?“

Smrad cibule byl zdrcující. Kouřem byla nasáklá skrz na skrz. Ruce zamazané od popela a bolavé od popotahování kotle. Na druhou stranu... takhle se při vaření nebavila už dlouho.