Neznámý protihráč

Helga se prosmýkla mezi služebnými do svého sklepa. Dotkla se stěny a ta se otevřela. Ze země, jakoby z ničeho, vyrostl kamenný stůl. Položila na něj úplně obyčejné šachy. Nastavila je na začátek a táhla bílým.
...
Vrátila se za měsíc, černý ještě nezahrál.
...
Když přišla po dvou letech, už zahrál. Zahrála tedy taky.
...
Poprvé k šachům přivedla svoji dceru, až když si byla jistá, že je šachová mistryně. Pod dohledem ji nechala zahrát. Bylo to naposledy, kdy tam dcera šla.
...
Až rok po smrti babičky, se Helga odvážila jít zahrát šachy sama. Bála se, ale nechtěla zklamat hráče s černými.