Chezrael a Rhonys se vyhřívali na sluníčku (čti: Rhonys se vyhřívala a Chezrael se ukrýval ve stínu jejího křídla) a sledovali krmení svého synka.
“Stejně je to krasavec,” dmula se pýchou Rhonys. Chez souhlasně pokýval hlavou.
“A co jeho Jezdkyně? Ty ji znáš, že?”
“Mhm.” Teď byla s kýváním řada na Rhonys. “Znám. Bude dobrá.”
V témže momentu, jako by ji chtělo usvědčit ze lži, dráče chňaplo po kousku masa a místo něj se zakouslo své Jezdkyni do ruky. Ta hlasitě zaječela a setřepla ho s takovou silou, až se dráče rozplesklo na zemi.
Chezrael se zachechtal.
“Zelenáč,” neodpustil si.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit