Jak to vlastně tenkrát bylo

Už to nemohla déle odkládat. Před zrcadlem si to nacvičovala tolikrát, nemohlo se nic pokazit.

„Antoine, jsem těhotná. Budou z nás rodiče.“

Držela v ruce dortík, ze kterého to bylo jasně poznat. Silueta ženy s velkým bříškem. Početní příklad, který nebyl správný. Jedna plus jedna se nerovná tři.

Vzhlédla k němu. Zarazila se.

Takhle se tvářit ale neměl!

Ani neměl blekotat, že se na to necítí a není připravený.

A rozhodně neměl odcházet pryč!

Švihla rukou a dortík skončil na dveřích.

Vrhla se na sedačku. Z očí se jí valily slzy, které nešlo zastavit. Ani nechtěla.

Právě ji zlomil srdce.