FBI

Když jsem se vrátil, byl v kempu starosta. Mluvil s Kazatelkou, mával rukama, tvářil se důležitě a nakrknutě. Vypadal jako holub. Mnohem větší respekt šel z chlapa, co ho doprovázel – černý brejle, černej voblek, nečitelná tvář, nečitelný voči.
„Tady FBI to přebírá, pochopte, nikdo neví, odkud se ten popel vzal a jaké bude mít následky, zvířata zdivočela, lidi taky. Nastoupí sem armáda,“ vykládal holub. Kazatelka mlčela, černej voblek taky.
Hodně štěstí při hrabání pouště, pomyslel jsem si.
Měl bych mít strach.
Nevyhrabu se vodsuď, když nás vobšancujou vojáci, ale uvnitř jsem furt měl snového bizona.
Mlčel, ale byl se mnou.