Čertovské kejkle

Když ho na Troskách kancléř Ulrich pověřil vymítáním, byl si skoro jistý, že jde o žert.
Kropit krby a ohniště uprostřed noci svěcenou vodou bylo jednodušší, a aspoň se po hradu mohl porozhlédnout. Když u posledního krbu praskl roh pískovcového rámu, málem se leknutím skácel.
"Když říkali 'polámat čertům rohy', tak tohle určitě nemysleli," ušklíbl se zlomyslně místní kovář.
Jindřich si na to vzpomněl, když dostal do ruky píšťalu. Bohuta se vedle něj postavil, jako by v životě nic jiného nedělal. Když z jeho zbraně vyšla rána, Jindřich rozmáčkl roh s prachem, a zaklel, když se vzácná směs rozsypala kolem.