Jsme zrozené ze tří sester, bylinkářky, kněžky a věštkyně se schopností vlády, z žen, které cítily půdu pod bosýma nohama i mumlání větru přinášejícího prosby lesních bohů, z moudrosti, odvahy, vůle a diplomacie. Něco z toho jsou pověsti, něco bylo vyprávěno záměrně jinak a zbytek je historie, vepsaná v naší krvi. Když to nejméně čekáme, sáhne si pro nás minulost svými kostnatými pařáty a připomene nám, že místo ženy není u plotny, u koštěte, u kancelářské sešívačky, ale tam, kde se rodí budoucnost. Matka příroda, už dlouho pokořovaná, přestává šeptat a zvyšuje hlas, volá nás do zbraně pro blaho příštích.
díky za další bláznivý duben, komentáře (na které snad konečně v květnu odpovím), sdílenou kreativitu, moc se těším, až si vás přečtu! Jako obvykle to bylo hektické, nekonečné i ukrutně krátké, nejlepší. Neskonalé díky organizátorům za tu příležitost si něco napsat, sama se nedokopu a i když jsem letos občas tápala, těším se, že se za rok protápu zas.
To se mi líbí.
Apatyka
To se mi líbí.
Díky za plno zajímavých drabblat!
Moc povedené. A ta poslední
Aplír
Moc povedené. A ta poslední věta...
Zvláštní a krásné. A asi to
Esclarte
Zvláštní a krásné. A asi to tak je, ty tři máme nějakým způsobem v krvi.