Příběh operace Ticho po pěšině je pro mne pořád živý, i přesto, že poslední drabble jsem napsala před šesti lety. Až mne samotnou překvapilo, jak dávno to bylo.
Pár slov na úvod. Daniel von Drak s Jaroslavem L., Markem a Vraspírem se vydali na cestu časovými tunely. Nedopadlo to úplně nejlépe a Daniel von Drak skončil v nemocnici. Tohle drabble vypráví závěrečný text z Jaroslavova pohledu.
Probral se. A je u něj Vraspír, ne já..., Jaroslav L. zaťal pěsti. A on si ho dovolí hladit po rameni...
Jaroslav stál za sklem nemocničního pokoje a s tváři ztuhlou na kámen pozoroval přerývaný rozhovor svého kolegy a přítele s Vraspírem. Přál si být u něj.
Josefova ruka na rameni ho donutila odtrhnout oči od scény v pokoji.
"Nežárli," zaznělo mu v hlavě.
"Nežárlím, jen nechápu," ohradil se Jaroslav stejným způsobem. "Daniel si toho prožil dost, a přesto ho vždycky poslechne, i když z toho kouká průšvih."
Josef si povzdechl. "Daniel má své důvody. A teď běž za ním."
Líbí se mi to, možná to
Aries
Líbí se mi to, možná to smířlivý dodatečný dovětek chtělo
Děkuji.
Profesor
Chtělo. Jenže vysvětlit, jaké příběhy spojují Jaroslava s Danielem, je na dlouho, takže alespoň tohle.