Atény, druhá polovina 5. století před naším letopočtem
"Nemůžeš mě opustit!" Zoufalý výkřik se zlomil ve vzlyk.
"A proč bych nemohl?" zeptal se Alkibiadés svého teď už bývalého milence klečícího na kolenou.
"Copak neznáš ten příběh, že když byli lidé dávno stvořeni, měli dvě tváře, čtyři nohy a čtyři ruce? Prostě všechno dvakrát, Že byli dokonale šťastni, dokud je žárliví bohové nerozdělili? Od tehdy si hledáme svou spřízněnou duši."
"Prosím tě vstaň, neponižuj se tu. Nejsem bůh, rozhodně ne žárlivý." Alkibiadés si povzdechl. "Ty se snažíš říct, že já jsem ta tvoje druhá půlka."
"Ano," ozvalo se nadějně.
"Jenže jestli ty jsi měl čtyři nohy, já byl stonožka."
Příběh, na který bývalý milenec odkazuje, byl zapsán mj. v Platónově Symposiu.
no jo, no. Ale líbí se mi, že
Aries
no jo, no. Ale líbí se mi, že i v takové situaci kluk argumentuje na úrovni, asi se dobře učil
Tak stonožka... Hezky řečeno,
Lady Peahen
Tak stonožka... Hezky řečeno, ale chudák kluk, co byl takhle odmítnut.
Hahaha, tak to je dobrý!
Esclarte
Hahaha, tak to je dobrý! Stonožka!
Nevím, jestli mi ho je víc
Terda
Nevím, jestli mi ho je víc líto, nebo mě pobavila stonožka.
A ta koza, ta koukala i na
Kleio
A ta koza, ta koukala i na rozchod, nebo má ráda jen shody?
Tak to je trochu kruté ;-)
Arenga
Tak to je trochu kruté ;-)