Momentka z americké Národní konzervatoře

Mistr vešel jako bouřkový mrak.
Snažili se tehdy všichni – marně. Mistrovi lezly oči z důlků, brunátná tvář hněvem nabývala černošských rysů. Třída se přikrčila v očekávání býčího řevu. Oprávněně.
Collinsová se rozklepala, Cook předstíral, že hledá zapadlou kalafunu, dokonce i instrumentace Mistrova oblíbence Stratthota skončila na cáry a vyhozená z okna. Následovalo ji pero, kalamář a křída. Až když třímal v ruce housle, zarazil se Mistr, otočil na podpatku a beze slova odešel.

Odpoledne ho potkal v Central parku, krmil holuby. Pokývl na pozdrav, nabídl mu ajbišku. V temných očích místo hněvu smíření, prosba o odpuštění a nekonečný hluboký žal.