Kulišárna

Kocour na svém lovu za poklady našel blyštící se kámen. Není divu, že ho zaujal! Naneštěstí potkal Rimmera.

„Dutohlave, co to je?“

„Ty nevíš, smrdutá příšero? Přece kočičí zlato!“

Tvor, za tři miliony let vyvinutý z Listerovy kočky, strnul.

„Nějaký tvůj předek to ukryl na palubě B. Že tys prohledával skříňky mrtvých členů posádky?“

Kocour hrdě vypnul hruď. „To zlato je moje!“ A odběhl. Arnold si spokojeně zamnul ruce.

„Pane, bylo nutné pana Kocoura tak balamutit? Kámen zvaný pyrit se vzácnému kovu jen podobá a jsem si jistý, že jste ho panu Kocourovi podstrčil.“

„Krytone, jsem mrtvý. Nekaž mi zábavu!“