Jsou věci, které postupem času rostou - a pak jsou ty, které se zmenšují, ubývají.
Srdce mělo být tím prvním, ale nějak se stalo, že se spíše scvrklo.
Zbyla z něj trapná ikonka poblouznění, symbol rozbouřené chemie v mozku.
Bývalo a mělo být o tolik víc - tím, co nese celou naši osobnost.
Proto právě ono je tak klíčové pro vztahovost - protože plnosti dosahuje teprve v propojení se zbytkem světa.
Chraň jej, protože z něj plynou proudy života.
Když postavíme mezi něj a svět hradbu, nemůžeme růst.
Pomalu se udusíme ve vlastní ozvěně.
Vyměníš ten kámen na/ve své hrudi, za něco živoucího?
Nevím, jestli se mi tam podařilo to téma vecpat dost viditelně, nějak mi tam vlezlo moc filosofie...
Tak nevím, jestli jsem
Aplír
Tak nevím, jestli jsem pochopila správně, že jde o srdce doslovné a symbolické, které charakterizuje celého člověka?
Líbí se mi ten proud úvah.
Spíš v rámci toho symbolična
Owlicious
Spíš v rámci toho symbolična tam je dichotomie mezi srdcem omezeným (ať už na 'zaláskovanost' nebo na lhostejnost) a srdcem, které obsahuje celého člověka.
Dík za upřesnění.
Aplír
Dík za upřesnění.
Ach.
Profesor
To je velmi hluboké.
Toto drabble má 101 slov,
Kontroloři drabblů
Toto drabble má 101 slov, pokud za něj chceš dostat bod, oprav ho a pošli odkaz na opravené drabble na mail sos.hp.ff@gmail.com. Do předmětu zprávy prosím uveď: Oprava tématu č. 22.