Předchozí: Uzel
První: Úřední záležitosti
Cvakne klika. Málem spadnu z gauče.
Diviš.
„Noro, přišli dva noví lidi zvenčí.“
Prokletí čarodějové se stahují sem. Vrána k vráně.
„Pošlu je pak Romanovi.“
Diviš přehlédne nástěnku a ukáže na červený pruh mezi mnou a Adamem. „Co znamená tohle?“
Roman zvedne oči ke stropu. „Že máte všichni neuvěřitelně dlouhé vedení.“
„Každý nemůže být Sherlock.“
„Zpátky k práci,“ řeknu rázně a vystrčím Diviše ze dveří.
„Znáš se s Adamem hodně dlouho, že?“ zeptám se. Dřív, než se zeptá on.
„Od školy, bydleli jsme spolu na pokoji a byli oba stejná telata…“ Povzdech. „Ale jestli ho znám doopravdy, ti říct nedokážu.“
Další: Postrach
Vtipné odlehčení, ale stejně
Apatyka
Vtipné odlehčení, ale stejně cítím takový dojímavý podtón. Líbí, moc <3
Děkuji!
neviathiel
Děkuji!
Tentokrát už jsem se ani nesnažila o prosluněnou pauzu :)
Moc pěkné
Tora
Moc pěkné
Díky :)
neviathiel
Díky :)
dobrý to je
Aries
dobrý to je
Díky :)
neviathiel
Díky :)
Hezké počtení, hned jdu dál.
Kitsune's Sun
Hezké počtení, hned jdu dál. Ale že by neznal spolubydlícího? Možná se jen vykrucuje.
Je nějakej podezřelej, že?
neviathiel
Je nějakej podezřelej, že?