Trubec

Kajutou se linula ambientní hudba a šachovnici ozařovalo měkké světlo svíček. James Kirk odehrál a vrhnul na svého spoluhráče vítězoslavný úsměv. Ve Spockových očích zazářily pobavené jiskřičky, jaké si dovolil jen před ním… a v Jimovi se cosi zlomilo.
Natáhnul ruku a opatrně, jakoby mimoděk, se svými prsty dotknul Spockových. Vulkán zatajil dech. Jim s bušícím srdcem dotek zopakoval, tentokrát důrazněji, tmavé oči se zavřely-
Trrrůůů-tudutu-chr-ch-chrkchůůůůíííííí!
Kapitán leknutím nadskočil a Spockovy dlaně vyletěly k uším.
Když ho pohladil znovu, Vulkán se pousmál-
Trů-dudu-kchr-chr-kchrkchůůíííííááá!

*

„Krádež trubky? Vážně?“ zamával hlášením. A vzpomínal, jak krásně ten krám v záři transportéru mizel do vakua.