Moje Praha. Rodná, milovaná i nenáviděná. Opuštená. Mnohahodinový procházky Prokopákem, cesty na kole do práce, hledání kešek, líná odpoledne s koukáním na třpytící se řeku, psaní básní v zapadlých koutech, chačapuri V Zahrádkách, polehávání na sluníčku, Zombies, Run! na Vidouli a zpět, nostalgický bloumání Grébovkou, rádoby intelektuální debaty ve Šporku...
Kdo tenhle život, kurník šopa, žil? Proč to mám v paměti já, když já tady jdu, zkřivená půltunovým batohem na jedné a věšícím se utahaným potomkem na druhé ruce, a řeším už přes hodinu zásadní existenciální problém, totiž ploč ten balónek nelítá, mami, když když fouká vítl, tak pšece lítá?!
Dneska fakt už nic lepšího nevymyslím. Jako naprostý rodičovský nýmand jsem na dnešek naplánovala "odpočinkový den" s návštěvou mého milého rodného města. Jak dlouho že prosím vás trvá tohleto období "Ploč" a "Co to snamená"? Mám pocit, že zbytky mého mozku skončily dneska někde pod Vyšehradem. :D
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Až se potomek nauči číst
Aries
Až se potomek nauči číst
Tak to abychom pohnuli. Zatím
strigga
Tak to abychom pohnuli. Zatím umí jenom O a A. :D
Pořád doufám, že se toho
Gwendolína
Pořád doufám, že se toho "ploč" jednou dočkám. (A pak budu litovat. :D)
Já po této zkušenosti doufám,
strigga
Já po této zkušenosti doufám, že se dočkám potomka, který bude věci přijímat se stoickým klidem tak, jak jsou :D :D
Hehe... možná že za každým
Carmen
Hehe... možná že za každým úspěšným vědcem a inovátorem je jeho vyčerpaná matka, která při slově ploč dostávala tik do oka :D
je to roztomilý a ten začátek je krásně poetický <3
Takový matky by podle mě
strigga
Takový matky by podle mě zasluhovaly doživotní rentu, nebo tak něco. :D
Dokud jsou to otázky, na
Arenga
Dokud jsou to otázky, na které rámcové zvládneš odpovědět, ke to v pohodě ;)
Mě právě děsí, že už teď je
strigga
Mě právě děsí, že už teď je nějak spousta otázek, na které odpovídám "nevím" nebo "to by ti asi líp řekl třeba táta" :D
Jo, to je tak přesný! Někdo
Julie
Jo, to je tak přesný! Někdo mě vyměnil.
Včera po mě nejstarší potomka
Terda
Včera po mě nejstarší potomka chtěl přeříkat periodickou tabulku prvků. Málem mi švihlo a ta poslední v mlíce utopená mozková buňka si to šla hodit. Soucítím.
To všechno přejde a jednou se
Tora
To všechno přejde a jednou se ti po té době bude stýskat (nesměj se ani neskřípej zubama, vím co píšu)!
Líbí se mi, jak jsi napsala
Owes
Líbí se mi, jak jsi napsala tohle stýskání po pražském životě. Oceňuji, jak moc je drabble upřímný. Je to vlastně takový obnažený krček mateřství, potažmo rodičovství, protože tohle určitě zažívají i otcové. Jinak musím říct - promiň, že ti sem pořád cpu svoje vlastní pocity a postřehy, asi se mi už po tobě taky stýská a těším se, až si budem moct promluvit face to face - já jsem za tohle období, co u Fandy přišlo až teď v pěti letech, strašně vděčnej a nemůžu se těch jeho otázek nabažit. Jak obecně nesnáším, když se mě neustále někdo na něco ptá, tak dětem vždycky odpovídám hrozně rád.
No vidíš. A já se na tohle
Regi
No vidíš. A já se na tohle období u svého syna těšila a ono nějak nebylo. Zato byl aktivní, že jsem nestačila zachraňovat všechno v jeho dosahu i samotného chlapečka. Přežili jsme oba. (Dnes je mu pětatřicet.)
<3
Zuzka
<3
vidím, že nás téma vedlo podobně. Jsou to hrozně divný pocity.
Dobrá odpověď je "a co myslíš ty, proč to tak je?" Náš fabulátor si pak krásně vymejšlí.
Ale upřímné "nevim" je taky dobré. Máma není vševědoucí.