Tenkráte

Nebyla to jistota. Žádné přímé zjevení. Jen občasné záblesky budoucnosti. Záblesky temnoty do naší doby povinného optimismu.
Není to vděčná role. Sotva skončila válka. Je zle. Je strašně zle. Ale všichni věří. Každý chce věřit. Nikdo nehodlá poslouchat temná proroctví. Nesdílet naději je mrzoutství. Rouhání. Znak kolaborace.

Smyčka se utahuje. Ale osočovat Zachránce? Mrzké. Upírat mu nároky? Podlé. Varovat? Nebezpečné. Zalez, zmizni, ztrať se! Mlč, už toho bylo dost, dost, dost! Zlo je poraženo! Zúčtujeme a bude dobře! Přežili jsme! Žijeme!

A tu jsem se probudil jednoho studeného únorového rána a zjistil jsem, že už i zde zítra znamená včera.