Tancuj

Klap. Klap. Klap. Klap.
Přes záři reflektorů vidím jen diváky v první řadě. Polije mě horko. Z těch světel, ale taky proto, že na mě teď upírá pohled několik stovek diváků.
Písnička začíná hrát.
Pět. Šest. Sedm. Osm.
A pak už to jde rychle. Mé nohy se hýbají bez toho, abych nad kroky přemýšlela. Kovové plíšky, přišroubované k mým botám, klapou do rytmu hudby. Tuhle choreografii jsem odtancovala snad tisíckrát.
A pak mi podklouzne noha a kotníkem mi projede ostrá bolest. Jen silou vůle se udržím na nohou. Zadržím slzy. Velký úsměv. Nevzdám to. I když možná pak nedojdu domů.