Společník na cesty minulostí

"No a co se stalo pak, dědečku?" hlesla dívenka zbožně klečící na zemi před lenoškou.
Zahleděl jsem se do jejích modrých očí. A skoro jsem se v nich utopil.
Už si ani nedokážu vzpomenout na dobu, když jsem byl takhle mladý. Jak bych se do těch časů vrátil rád. Jedinými starostmi byla by mi odřená kolena.
"Haló? Dědečku?" žadonil hlásek znovu.
Ten hlásek mě jako magnet přitáhl z dětství znovu do přítomnosti.
Usmála se: "Tak kdepak jsi byl, dědo, tentokrát?"
Rozchechtali jsme se.
Je hezké mít chápajícího parťáka na toulkách minulostí.
"To bylo jednou..." začal jsem vyprávět a ona poslouchala.