SČPUD - Stroj času pro upracované důchodce

V rohu zanedbané místnosti se majestátně vyjímalo křeslo v poločasu rozpadu. Nešlo určit, zda si ho někdy někdo všímal. Rozmrzelý robot, který musel kvůli své nevymáchané papule zvelebit tohle Bohem zapomenuté místo, předmět prozkoumával. Na boku stálo: SČPUD – Stroj času pro upracované důchodce.
Pak zjistil, že není sám. „Jsem řek, že nic nemám. Mě nezajímá tvůj hlad. Hej, ty zvíře tupý, nejez tu židli!“
Pozdě! Do Diblíka během několika vteřin zahučel celý plesnivý nábytek, před zraky přicházejícího profesora. „Svatá prostoto! Můj stroj času!“
Zavládlo ticho. Pak vrásčitý muž pronesl temně: „Bendere, víš, jak jsem ti zakázal ublížit Diblíkovi? Tak můžeš.“