Promlčená

Ještě a ještě se mi o ní zdává. Ze dvou let přátelství se stalo devět let snu, který se stále vrací.
Naše přátelství byla procházka po okraji něčeho jiného, pečlivě vyvážená rovnováha mezi bezpečnou všedností a nepojmenovatelným. Žily jsme na hranici, v odmlkách mezi slovy. Nebyl to vždycky hezký domov, ale znala jsem to tam nazpaměť.
To o nich se mi zdává. O slovech, která nikdo neřekl.
Sotva si už pamatuji, jak se smála, o čem jsme si tehdy psaly, nebo jaké to bylo, společně sejít k Muzeu. V mých snech postupně ztrácí obrysy.
Zůstává jen vzpomínka na nepřekročené hranice.