Petrův pád

Slunce bylo vysoko nad okolní krajinou. Petr stál na kraji mostu. Vítr mu vál ve vlasech.

Vykročil vpřed. Už zbýval prostor jen pro jeden další krok.

Uvitř byl už Petr rozhodnutý. Postavil se na kraj. Pod vetšinou chodidel už měl jen vzduch. Jen pod patami cítil oporu.

Nadechl se a s výdechem vykročil vstříc prázdnotě.

Opora zmizela.

Ze začátku cítil jen lehký vánek ve vlasech.

Cítil se opravdu bez tíže. Na ničem v tu chvíli nezáleželo. Jen tady a teď.

Petr byl v tu chvíli plně naživu.

Svět splynul v šmouhy.

Padal hlavou dolů.

Škub.

Lano se napnulo.

Petr byl.