Křišťálovou kouli k tomu nedodávají

V klidu si skládám prádlo ze sušáku, zatímco si batole samostatně hraje opodál.
Najednou zničehonic pronese: „Visí hezky.“
„Co že to visí?“ nechápu.
„Toho,“ ukazuje někam dozadu a nahoru.
Dřepnu si na její úroveň a snažím se odhalit, na co ukazuje.
„Ten kalendář?“
„Ne. Tam,“ ukazuje urputně šikmo nahoru.
„Světýlka? Obraz?“ zkouším hádat.
Ani jedna z možností to není a batole začíná být frustrované. Ať koukám, jak koukám, nic tam nevidím.
„Můžeš mi to nějak víc popsat? Jakou to má barvu?“
„Bíjí.“
Najednou se skrz okno prodere paprsek slunce a osvítí pavučinu.
„Je to ta pavučina?“
„Jo, babouk, visí hezky.“