Já, racionální člověk

"Zdrávas Maria, milosti plná..." Kuličky růžence proklouzávají prsty. Zachovávám decorum, ale mysl se ušklíbá.
Jeden za druhým. Mumláš, jedeš, modlitba za modlitbou, furt to samé, dnes a denně, kolovrátek jede. Kolikrát vyskočilo ono zdrávas z tvých úst? Co je na tom zbožného, jak vychází ta modlitba z tvého srdce, když slova skoro nedělíš, když věčně opakuješ jedno a totéž, beze špetky inovace, vyčpěle? Pomýšlím si moderně, pojídajíc po dvou tisícé sto osmdesáté čtvrté ve svém životě stejný chleba s žervé, sýrem a šunkou, zatímco za mými zády vychází slunce, úplně stejně jako sedm tisíckrát osm set třicet pětkrát před tím.