Esciel sebrala jedné z mrtvol klíče a odemkla klec. První škvírkou se protlačil Laol, sice nejmenší, ale několik dalších chlapců dostalo loktem do žeber. Esciel ho popadla a sevřela v náručí. Dlouho tam jen seděli, tiskli se k sobě. Ani se nepohnuli, když se kolem nich obtočil další pár silných paží a Esciel na tváři zaškrábalo Geriánovo strniště.
„Je potřeba podívat se i na ostatní,“ zašeptal jí nakonec do ucha.
Ranhojičství bylo pro nianu denním chlebem, i když na to v poslední době trochu pozapomněla. Teď ale musela synka neochotně pustit a vrátit se k práci. Ranění z bitky čekali.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbí... Scénka velmi
Faob
Líbí... Scénka velmi srozumitelná, radost ze setkání přiblížena skvěle.
Dojemná scéna. Nejkrásnější
Eillen
Dojemná scéna. Nejkrásnější na tom je, že Gerián jim všem nechal chvilku pro sebe, než jí připomněl, že jsou tam nejen děti, co se bojí a potřebují utěšit, ale zranění, kteří spoléhají na ranhojičku. Ti dva jsou stejně blbci a dávno spolu měli být... :)