Zpovědnice a polednice

U zpovědi dítě stálo,
panu faráři se smálo.
"Moc se nesměj, milé dítě,
přijde polednice, sní tě!"
Náhle - hle! u zpovědnice
objeví se polednice.
"Hříchy tíží moji duši,
jdu je vyznat, jak se sluší."
"Všechny hříchy opustí tě
když si vezmeš tuto dítě."
"Nelovím už děti malé,
jsou na mě moc vychytralé.
Ty jsi ale chlapík velký,
tebe kousnu do prdelky!"
Polednice po faře
honí pana faráře.
Praští dveře od světnice,
skácela se mešní svíce,
narazila do sklenice,
která z fochu u lednice
spadla až do popelnice.
Ve sváteční keramice
bublá farář na paprice,
mezitím bez nesnází
dítě domů odchází.