Ty nemilovalas mě ani.
Ty milovat mě nechtělas.
Já za tebou jak blázen chodil
a ty jsi o tom věděla.
Já rytíř byl, ty moje paní,
já básník byl jsem a ty smrt.
Nečekej se mnou do svítání,
já soumrakem bych nepohrd.
Snad nemáš strach, že podzim přijde?
Tvá naděje je bezbřehá.
Dnes jako jindy slunce vyjde...
a potom možná přijdu já.
Chystám se přijít bez pozvání.
Když nikdo na mě nečeká.
Poseču seno před klekáním
a potom požnu člověka.
Kde můžu, šířím slávu polského symbolisty Jacka Malczewského, který rád maloval dámy se sebevědomým úsměvem, znepokojivě domácké přízraky a smrtku. Často všechno naráz. Śmierć II je moje oblíbená.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
La belle dame sans merci
Izvin
Žena na obraze pôsobí až kráľovsky. A báseň vo mne najskôr vyvolala asociáciu s la belle dame sans merci, ale druhá strofa to už posunula do iného regiónu a ten ma taktiež potešil. Áno, k obrazu mi to pasuje, tá smrť, tá poludnica, tá baba, čo má iné na práci než sa zaoberať nejakým melodramatickým panáčikom. A vlastne skrz to je zaujímavé zamyslieť sa aj nad ním. Lebo ak sa takto prihovára smrti samotnej, či večnosti... Och, náhľadov ako zŕn na klase. Posledné dvojvršie je krásne osudové.
Ten obraz je velmi emotivní…
mila_jj
Ten obraz je velmi emotivní a báseň taky.