Na koberečku

Velitel přístavu listoval dokumenty. Po tvářích mu stékal pot. Vzduch se sotva pohnul. Páchl splašky a rybinou. Oknem do pracovny linulo kvokání drůbeže.
"To bylo ovšem naprosté fiasko, Doylová. Jeden by předpokládal, že někdo s vaší pověstí si s obyčejným kaperem poradí. Inu, nemůžeme věřit všem přístavním klepům, že?" zasmál se, jakoby pronesl vydařenou anekdotu.
"Ostatně námořníci toho navykládají..."
Proud slov se mísil s venkovním hlomozem. Kdesi zaštěkal pes.
Mlčela. Mimoděk tiskla pěst. Rána ze šarvátky s korzáry se stále nepříjemně ozývala.
"Jak dlouho bude trvat, než bude ta loď plavbyschopná?"
"Tak rychle, jak to bude možné, pane," odpověděla uštěpačně.