Staří známí s novými názory

Adam ještě se zacpanýma ušima vzhlédl. Uviděl známou postavu, jak se snaží vytroubit fanfáru na vydlabaný jelení paroh. Pak Eduard pokrčil rameny, paroh vyměnil za svitek a začal vyzpěvovat:
"Slyšte píseň barda Eduarda:
Jednoho dne jeden bůh se zved,
a ozbrojen jen motykou svou,
vydal se za širou oblohou,
by zlu do očí vzhléd!"
Tohle Adama zarazilo. Bůh nebyl žádný bojovník se zlem, spíš naopak. To ho ale už zaskočila druhá sloka:
"By postavil se zrádcům,
proradné Anežce a Jiřímu,
jó tomu duu podlýmu..."
Adam polkl! Buďto Eduard trénoval místo hry na loutnu myšlenkové kotrmelce, nebo je něco hodně špatně.