Úloha reality v tvůrčí imaginaci

Po bitvě každý generál: soudní tribunál, zasednuvší nad přeživšími, přímo frčkofilní, přehlížeje snížený rozhled uprostřed hor i specifika domorodců.
Když se na srdce Evropy vylilo z mraků moře chmelového moku, Moravu klepla pepka: nebyli jsme ti, Bože, vždycky věrnější?! Neznabozi ze západu tonuli jak koťata, jsouce bez pevné ruky: vedení bezvládné, neb intelektuálně dát, že se i fyzikální zákony zbláznily, nad síly ratia.
A tak zbyli jen my: vodáci a jachtaři; jak se z hlubin ohlásil hlad, sežrali jsme je, tlusté a bohaté.
Vyjdu jen s podmínkou, maso je maso, ale jak to na mě přišlo, zapil jsem kručení potopou.