Mladí soucit neznají

Elin seděl proti Garonovi.
„Kapitán… překvapil,“ podotkl Elin opatrně.
Garon přikývl.
„Měli jste štěstí, že byl ve službě zrovna Antonio. Bez něj by bylo zle. Minimálně s chlapcem.“
Na Elinův tázavý pohled vysvětlil.
„Kapitán přišel do této části Jezerní země asi před dvěma lety. Za nevěstou. Dlouho bránil severní hranici Království, chtěl víc klidu. Tady dělali problémy jen pašeráci. Jenže pak zjistil, co se děje s magickými dětmi.
„Protestoval?“
„Oficiálně nemohl. Ale bdí. Pokud o někom ví, vede vojáky víc za přeludy než za dětmi.“
„Ten vojín ale byl… horlivý.“
Garon smutně přikývl.
„Mladé odchoval Řád. Soucit je jim cizí.“