Skála

Petr, takové to přátelství z nouze, kdy se daly dohromady dvě děti, které byly pro ostatní moc tiché a nevýrazné, aby se s nimi kamarádili. A oni se spolu začali bavit a mluvili a mluvili tolik let, že se chvílemi stávali jedním člověkem ve dvou tělech, bratry, kteří rozhovor navážou tam, kde zrovna skončil, i kdyby to bylo před půl rokem. Vytočil ho, ale telefon nikdo nebral. Zkusil to ještě jednou, dvakrát, potřetí ho Petr vytípnul a napsal mu jen „Dej už mi pokoj!“. Nevěřícně zíral na telefon. Mrsknul s ním na postel, vyběhl ze dveří a zamířil za Petrem.