Pochyby

„Něco se děje, Rózo. Pod povrchem té pompéznosti a nádhery, kterou nás zahrnují. Dorianovo vidění v aule to jen potvrzuje. Ze Sálu shromáždění jde hrůza. Je prastarý, vystavěný z kamene, který nasával magii tak dlouho, až se sám magickým stal. V nesprávných rukou…“ Filippa se odmlčela. „Proč nás sem sezvali?“
Róza polkla. „Myslíš, že ho přestávají zvládat? Že potřebují naši pomoc? Proč to neřeknou rovnou?“
„Čarodějky nežádají. Čarodějky si berou.“
Róze přejely po páteři mrazivé prsty.
„Buď obezřetná. Nevěř nikomu. Sleduj, co se děje. Hlídej Doriana.“
„Ale… my si snad můžeme věřit, ne?“
„Ano. My ano. Nicméně… buď opatrná. Neustále.“