Vábnička

„Je tamhle,“ tiše řekl Stopař. „Dál nemůžu. Jak se přiblížím, zvedne se a zmizí, to už mám vyzkoušené. Blíž se nedostanu.“
„Kde?“ Dominik natahoval krk přes husté keře, ale přes změť větviček nic neviděl. Stopař vytáhl nůž. Opatrně odstranil pár jívových proutků, obsypaných sametovými kožíšky kočiček.
„Ta na té lavičce?“
Stopař přikývl.
Dominik rozpoznal jen zhroucenou siluetu ženy, ale svému společníkovi věřil. „Tak já jdu.“
„Nezapomeň vypadat dostatečně zničeně, jasný?“
Mladík přikývl.
Za chvilku k siluetě na lavičce přibyla druhá.
Zprvu byla jejich konverzace klidná, ale vzápětí Šejla vyskočila a rozběhla se ulicí. Dominik za ní.
Stopař pochvalně pokýval hlavou.