Neumlčené Múzy

„Když ale vidím na obzoru,“ vyhlíží v dál Zdislav Sandál, „uprostřed kraje nízkou horu…“
„Na nebi mráček běloskvoucí?!“ zdvihne oči Hynek Kočí.
„Přestane srdce chvíli tlouci!“ zavelí Vilém Závada, „Nohama k epicentru výbuchu!“
„Štěstí!“ utrousí pod vousy Venda Brynda, „Co je štěstí?“
„Muška jenom zlatá,“ zdvihá se z prachu Lukášek Machů, „co tě mine!“
„Za trochu lásky šel bych světa kraj,“ oklepává poklopec Pepík Oukropec, „ba i sto roků v šachtě žil…“
„Pořádného kluka,“ hrubě přeruší Hubert Netušil, „nezabolí ruka!“
„Lidičky, valí se dav!“ ukončuji nedělní chvilku poezie záložáků češtinářů a spouštím rotační kulomet, „Toč se a vrč, můj kolovrátku!“