Ztížené možnosti vyznání

„Miluješ mě ještě vůbec?“ obrátila se prý Eva na Adama, ještě než měla pletky s Hadem, co jí poplet hlavu. Ona ve svém rouše, on sám na sebe, nadto v Edenu, sluníčko, zvířátka, rajská hudba ptáků a vůně broskví, zkrátka eromantika jak vyšitá.
„A koho jinýho, miláčku?“ vyhnul se první muž odpovědi.
Myslím na praprapředka, putujíce se starou apokrajinou, kde všechno, co žije, věkovití zombíci.
„Líbím se ti ještě vůbec? Nejsem už moc stará?“ dotírá v přestávkách mezi únikovými maratony.
Odbývám ji, ale skutečnost je taková, že mě nouze naučila housti: zamilován až po uši!; jenže objímej, když na útěku.