Záhada černého lesa

"Kde jenom ty kytky jsou..." přemýšlel Adam. Bloudili totiž už hodinu po lese, kde stále dokola nacházeli ten samý palouček. Poznali ho podle divného kamene, který tam vždycky jen tak ležel. Ovšem pokaždé když přišli, bylo tam míň a míň kytek.
"Kdybys radši přemýšlel, kudy se dostat z tohohle bludného kruhu!" nadávala Adamovi Anežka. Jiří si mezitím sedl na kámen.
"Kvííík!" ozval se balvan, ze kterého se vyklubalo divočáče zahrabané v bahně.
Všichni vystartovali. Měli proč. Zatímco malý čuník odběhl, přiřítila se jeho maminka.
Z lesa byli pryč do pár minut. Očividně mají divoká prasata lepší orientaci než knižní postavy.