Lamentace uprostřed hor

„Utečeme na jih,“ bručí Čurda, „tady se nedá žít! V zimě zima, tu nesnáším, v létě vedro, jakbysmet, no a na jaře a podzim pořád jen fouká… Český rok jsou zkrátka čtyři strofy katastrofy!“
„Dole je parno furt!“ šklíbí se Líba.
„Nahoře mrzne,“ neuklidní Lidka.
„Hele, holky,“ čílí se Čurda, „nechte si své rozumy!“
„Máme to tu,“ nedá je David, „aspoň pestré.“

Ledy tály, leviatan protáhl hřbet, měsíc změnil dráhu a příboj udeřil. Než se vykolébali ze sklepa, spláchly slané vody většinu Evropy.

„Se nějak chvěje země, ne?“ škytá Čurda.
„Jsi přebral, bráško,“ podpírá ho Líba.
„Kdybychom aspoň měli moře!“