Mezi kaktusy

Vzpomínky vypalované sluncem kroužily někde nad pouští.
Křičeli, "Ať žije."
"Mexiko a plukovník..."
Měl hromadu štěstí, ale přesto teď udiveně zastavil.
Ztichlo cinkání ostruh.
V mysli se vrátil o pět kroků zpátky, k podivné změně rytmu.
Něco se stalo a nebyla to kapka potu sjíždějící ze zátylku až někam na konec zad.
Výdech a nádech, dvě vteřiny usilovné snahy neuskočit. Dvě vteřiny čiré hrůzy.
Prsty místo statistiky vyřezávané v pažbě sevřely jen prázdno.
Další kapku potu zastavil pečlivě opracovaný kus kovu.
Zamrzlý obraz v očích plnila zeleň kaktusů a žluť pouštního písku.
Další, rudou barvu, už neviděl.
Jen černou tmu.