Úzkostné první poprvé

Existují bezpracné koláče? Odmalička veden k nikoli, cokoli pěkného nutno vykoupit, úspěch vydřít, chorobu vypotit. První velká láska, tak přesahující dosavadní malost dní, povalila, vír, co přišel, předčil všechna očekávání… Zalykal se štěstím, vděčností i hrůzou, kolik vybírá dopředu. Bože, nech mi ji, žádej, vím, že dlužníkem.
Jemný vánek možná šelestil, ale nesrozumitelně. Spršil se studenou, doma pomáhal jak divý, kamarádi jej – ochotného a obětavého – nepoznávali, pamatuješ, brácho, vyrobil jsem ti dřevěný pořadač…
„Nechápal jsem, co ti přelítlo přes nos…“
V nozdrách strach, aby nezakolísal. Pro dívku první poslední, co na očích viděl.
„Nezahlédls v nich úzkost ze svazujícího objetí.“