Nečekaná pozornost

„Nováková, prosím,“ ohlásím se do telefonu netrpělivě. Jestli je to zase nějaké call centrum nebo Česká spořitelna, tak ať nečekají, že na ně budu vlídná.
„Květinářství Kohout. Máme tu pro vás donášku květin.“
„Co-cože?“ zakoktám se. „Květiny? To asi nebude pro mne. Nespletla jste se?“
„Jste Zuzana Nováková?“
„No, ano to jsem.“
„Tak to vypadá, že jsou pro vás. Můžete si pro ně sjet dolů?“
„Jistě,“ zamumlám.
Já nedostávám květiny. Nikdy. Jedinou růži jsem dostala na maturitním večírku.
Před domem stojí slečna a v náručí drží pugét ohnivě rudých růží.
Jsou nádherné. Mají jedinou vadu: jsou od muže, kterého nemiluju.