Dostaveníčko

Adamovo tělo leží na boku na nemocničním lůžku. Na uchu má sluchátko, druhé má v uchu Sabina a něco ladí na mobilu. Bílý šum? Adam by obdivně hvízdl, kdyby mohl. Sabině to vždycky neuvěřitelně zapalovalo. 
„Jsem zpátky,” vyruší ho Tereza. 
„To byl fofr.”
„Jsi překvapený,” řekne entita. „Lidé se obvykle vyděsí.”
Bódhisattvy a andělé jsou krapet děsivá stvoření. Ne zlá. Mohl by ji namalovat…
„Rovnováha je narušena. Tři duše nemohou odejít. Pomůžu vám.” 
Adam cítí napětí ve stříbrné niti. Začíná se probouzet. 
„Taky jsem někomu slíbil, že s tebou promluvím. Vídá tě během usínání.”
„Budu ho tedy navštěvovat během probouzení.”