Není zbytí

Nedomrlé zárodky zemáků na polích se topí v blátivých strouhách. Hřmění a svist větru je věrně provázejí, když poprvé vyjdou společně do kostela poděkovat, a i teď, když se choulí za starým kurníkem v nejzazším koutku zahrady, má obloha barvu ocele.

"Tatínek chtěl ten kurník opravit," zamumlá tiše Anežka. "Než ho odveleli, pořád o tom mluvil..."

Giulio mlčí. O tátovi nemá nikdo z nich zprávy skoro rok. Rinka už možná ani neví, kdo to byl.

Za plotem na ně rozpačitě mává Tonda Vozábal. Provinile mrkne na cizince, a než zas uteče, vrazí Anežce do rukou košík se šesti pípajícími kuřátky.