O zasloužilé mašince

Mašinka dlouho poctivě pracovala. Tahala osobní vlaky a projezdila celou zemi. Funěla do kopců, prodírala se sněhem, v létě se opékala na slunci a srážel se jí lak.
Ale přece stárla a nakonec už byla tak pomalá a dýchavičná, že s ní žádný strojvůdce nechtěl jezdit. Odstavili ji na vedlejší kolej a tam stála, rezla a byla smutná.
Až pak jednou přišel pán, dlouho ji obcházel a okukoval, a pak milou mašinku odtáhli pryč.
Dostala nový lak, nablýskali ji a postavili doprostřed muzea.
A kolem chodily děti a dělali jůůůů a páni a koukej, tati! a mašinka byla zase šťastná.