Když byl Wenzelstein, potupně zvaný Nový hrádek u Kunratic, obležen v prosinci 1420 pražskými husity, nastaly jeho obráncům krušné časy. Obzvláště poté, co soustředěná dělostřelba poškodila cimbuří hradeb loveckého hrádku natolik, že nebylo kde stát a opětovat palbu.
Bod zvratu, který z historického škváru vytváří čistou fantasmagorii, je cesta mongolského vyslance ze Zlaté hordy (mongolský "Džučiho ulus" založený Bátúem, vnukem Čingischánovým) nejdříve k maďarskému dvoru krále Zikmunda a od něj pak k pražskému dvoru krále Václava v naději na zisk mocných spojenců v krušných časech: Mongolští vládci stepí jsou z východu zle tísněni středoasijským Tamerlánem a jeho následovníky a na jihu sílí moc Osmanů.
Když tedy na počátku obležení vzali mongolové na příkaz svého prince-vyslance (chachán Tochtamyš měl spoustu synů a hojně jich využíval) všechny sebratelné koně a odtryskali pryč, byl na hradě jediný člověk, který to neviděl černě: Sartaqchán ibn Tochtamyš. Den co den čekal, vyhlížel a neztrácel optimismus.
Zapalované zemnice. Masakr měšťanů. Cizí jezdci ukončili obléhání. Krvavě a definitivně.
"Naše modlitby vyslyšel sám Satan!" Odplivl si rytíř stojící na žebříku chabě nahrazujícím ochoz cimbuří.
"Vidím bunčuky Güyüka a Násira-ben-Tochtamyše. A vy jste se smáli, když mí muži vyrazili tryskem pro pomoc." Upřesnil pozorování exotický muž držící se lana přehozeného přes šanci.
"Vypadalo to, že vzali tvé plemeníky a prchli, princi."
"Já své psy znám!" Sebejistě odsekl urozený Tatar. "Pokud bratři pošlou po tümenu, tak tu rebelii do jara vyřešíme... A pak s vaším císařem dokážeme světu, že stepím Posledního moře vládne Džučiho ulus, čingisovci, žádný Tímúrovec, natož Osman!"
Ani rychlonozí mongolové by za necelé dva měsíce nedostali vojska z polsko-ukrajinských stepí do středních Čech. Ale dejme tomu, že silnější kontingent byl v Uhrách (aby podpořil Zikmunda v jeho protitureckých plánech) a optimismus Sartaqa, vyčkávajícího posil, přesvědčil posádku aby vydržela déle a nekapitulovala už 27. ledna.
Nepřijely jistě dva tümeny, jen osobní stráže dvou princů, ale v počtech středoevropského válečnictví jsou dvě tisícovky jezdců hrozně moc.
A pokud ze stepi skutečně přijíždí dva tümeny?
Východoasijské jazyky mívají slovo od mongolského "tumen" po japonský "man", jeden desetitisíc. Středověkému Evropanovi přijde až perverzní, že jej od časů Svatého Válečníka používají k počítání vojáků.
To by se historii evropského středověku vážně dělat nemělo!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo počty v číně, indii anebo
Killman
Jo počty v číně, indii anebo v arábii byly jinde než ty středoevropské.