Po ránu

První dva dny života bylo mimino tiché jako ryba.
Od třetího dne se budí za ranního kuropění, švitoří a cvrliká a vrtí se mi pod křídlem a šťouchá mezi žebra tetu, která je obětavě v noci zahřívala z druhé strany.
Cvrliká a my jsme tiše, krásný hlásek plní naši celu porodnici.
Zívám, uhýbám a otáčím se, aby se hladové mimino mohlo pustit mé levé bradavky, přelézt po mně a pořádně se přichytit k pravé bradavce. Mléka mám hodně, miminko je cvalík.
Člověk si užívá rodiny taky, potácí se rozcuchaná po pokoji, nakukuje skrz průhledné stěny a občas ten zpěv nahrává.