Igonda, má láska

Pedro Rosquinho znuděně pohlédl na hodinky. Típnul cigárko. Bagetu od ženy uložil zpět do brašny.
„Nastupováááát!“
Spíše než lanovku, připomínal jeho vůz tramvaj. Pedro ji pojmenoval Igonda. Kdysi žlutá, nyní posprejovaná místní omladinou.
„Ding Ding!“
Igonda se dala do pohybu. Dřevěná konstrukce drnčela z kopce dolů úzkou uličkou pod šňůrami se sušícím se prádlem.
Náhle se v jeho zorném poli objevila postava muže. Vycházel zrovna z domu.
„Ding Ding!“
K. sebou trhnul. Zděšeně uskočil stranou. Nohy mu však ujely na strmém schodišti. A už se beznadějně řítil směrem ke spodní stanici lanovky.
"To je tento měsíc sedmý,“ povzdechl si Pedro.