Nedrabblík o jedné hříšnici a o tom, co to vlastně došlo.

Celé loňské jaro jsem jako vyprané prádlo pečlivě věšela na padesátkovou šňůru Cesty k sobě. Pěkně a pravidelně, jednu kapitolku za druhou. Lenka Láskorádová procházela školními lety, i prázdninami s tatínkem, strejdou Scamanderem, a Rolfim. Učila se kouzlit i malovat. Zvládla dokonce umění magického portrétu. Jako dospělá se pokusila dětské přátelství přetavit v dospělý vztah s Rolfem Scamanderem. Neklaplo to…
Psala jsem a psala a pak mi najednou něco došlo. Kolíčky na připnutí další kapitolky? Ne. Nějak mi zmizel volný čas, a i když jsem slibovala dokončení příběhu, slib jsem zatím nesplnila. No, zabijte mě.
Třicátá kapitola holt zůstala poslední.
Naštěstí je tady nový (dubnový) košík s kolíčky. Je jich dost, něco přes třicet. Tohle je příležitost!
Ještě jsem nikdy nezkoušela psát v dubnu ucelený příběh. Až letos. Pokusím se navázat tam, kde jsem loni přestala, a dokončit Cesty k sobě - padesátkovou povídku o Lence Láskorádové. Snad se mi to povede.
Hagrid mi určitě odpustí, ostatně není vyloučeno, že se někdy někde kolem mihne.